NEARDOOR – zážitek jako pomocník nikoli konkurent

NEARDOOR - zážitek jako pomocník nikoli konkurent

Vladimír Svatoš

Významnou roli v mém myšlenkovém posunu sehrála následující zkušenost. V jedné firmě skřípala mezi-týmová spolupráce. Požádali nás, abychom vytvořili program ilustrující potřebu jasně popsaných procesů na rozhraní mezi týmy a taky poukázal na nutnost daná pravidla dodržovat. Zároveň žádali, aby byl program zážitkově atraktivní. Vytvořili jsme originální noční hru, kde několik týmů operuje samostatně v různých částech terénu. Plní dílčí úkoly, ale musí se také v přesně vymezeném čase setkávat s dalšími týmy, sdílet informace a vzájemně si pomáhat společnou misi naplnit. Názornější model k zadanému tématu těžko hledat. K tomu jsme nabídli i vzrušující aktivity – noční jízdu na kánoích a slaňování do lodi. Při následném rozboru jsme chtěli hovořit o tom, zda týmy dodržovaly domluvená pravidla spolupráce a co případná nedodržení způsobila. Ve finále jsme měli v úmyslu poukázat na to, že si podobné trable způsobují i v praxi a co s tím budou dělat. Oni ale chtěli mluvit o tom, jak úžasný zážitek pro ně byla noční plavba na kánoi, že zjistili, že mají zoufalou fyzičku, nebo že neumějí hledat v mapě. A ponaučení, k jakém došli? Měli bychom častěji do přírody, měli bychom více sportovat, nelze se nechat zcela spolknout prací. Samozřejmě, že jsme po odeznění těchto témat skupinu k debatě o spolupráci dovedli. Nicméně stále bylo cítit, že to hlavní, co si odnášejí, je romantický zážitek a chuť si ho v rámci svého volného času častěji navodit. Individuálně jistě hodnotné poznání, ale zcela mimo didaktický záměr programu.

Co se vlastně stalo? Silný emočně podbarvený zážitek přebil původní didaktický cíl. Přinesl účastníkům užitečnou zkušenost, která ale směřovala k jejich osobním tématům, a nikoliv k záměru zadavatele. Obávám se, že ani sebelepší lektor by s tím v rámci rozboru moc neudělal.

A co z toho vyvodit směrem k zážitkovému učení? Pokud nám jde o sebepoznání, vzájemné poznání členů týmu a o osobní rozvoj účastníků, můžeme nabízet nejrůznější zážitky, vzrušující, intenzivní, originální… Pak ale musíme nechat na aktérech, co si z toho odnesou. Sami to můžeme jen lehce usměrňovat. Pokud ale chceme ponaučení cílit, a teď mám na mysli manažerské a týmové kompetence, může pro nás být atraktivita programu nikoliv pomocníkem, ale konkurentem.

A tady přichází má druhá zkušenost. Když jsem začal indoorová školení doplňovat jednoduššími cvičeními, která ale měla jednoznačnou tématickou vazbu na rozvíjené kompetence a byla zřetelným modelem probíraného tématu, vedlo to nejen k vyšší záživnosti kurzů, ale hlavně k prohloubení názornosti školení a co víc, k vyšší akceptaci a zapamatování prezentovaných poznatků. Postupně se tak vykrystalizoval specifický formát kurzů, které pracují stejně jako rozvojový outdoor se skupinovými rozbory autentických prožitků a následným generováním zobecněné zkušenosti, které ale silou zážitků neodvádějí pozornost od tématu. Cvičení probíhají venku (stačí rovné prostranství vedle objektu) nebo i v prostornější učebně (odtud název NEARDOOR). Zásadní je výběr aktivit s jasnou pointou směřující k rozvíjeným kompetencím. Lidi to baví a přitom si z kurzů odvážejí poznání, kvůli kterému je tam firma poslala a proč to také platí.

Výhody NEARDOOR přístupu:

  • přímočaré směrování k rozvíjeným kompetencím
  • emoční rozjitření nepřebíjí výukové cíle
  • vtahuje účastníky do děje a při tom neklade nároky na fyzickou kondici ani speciální vybavení účastníků
  • nižší pořizovací náklady

Omezení:

  • vhodné jen pro určitá témata (např. týmová práce, efektivní komunikace, vedení týmů)
  • oproti indoorovým školením vyšší nároky na lektorské dovednosti a materiální vybavení

Článek vyšel v časopisu HR forum, nakladatel People management forum, Praha, roč. 2014, č. 5.

Comments are closed.