Je tady změna – a co my teď s ní? Jeriová, I.; Svatoš. V.: Interní časopis Eurotel, 2004
Změna bývá před každého z nás v poslední době kladena jako stále častější a samozřejmý požadavek, s kterým se máme vyrovnat (v zaměstnání, socioekonomických strukturách, politice…). Každého z nás se týkají především změny bezprostřední, a proto je nejčastěji prožíváme ve svých firmách, obzvlášť, jsme-li zaměstnancem firmy, jejíž fungování je možné označit s mírnou nadsázkou jako „ jednu permanentní změnu“.
Pojďme se ale podívat na to, jaké jsou psychologické a sociální souvislosti mezi změnou a subjektem: Situace „tady a teď“, co se právě děje a to co nás obklopuje, tvoří spolu s našimi minulými zkušenostmi a očekáváním od budoucna jakousi „mapu naší reality“. Jde vlastně o vnímání svého místa ve světě. Tato „mapa“ je u každého člověka naprosto jedinečná, a to jak ve srovnání s druhými lidmi, tak při srovnání v čase. Aplikováno na téma změny toto znamená: každý člověk vnímá změny jinak a přístup ke změnám se v průběhu života jednotlivce (více či méně) vyvíjí. Jsou lidé, kteří fixují svoje vnímání tak, že v rozpětí třeba i desítek let nedozná jejich mapa reality (a tedy i přístup ke změnám) jediného posunu! A jsou lidé, kteří průběžně vyhodnocují vlastní zkušenosti, zařazují je do svého vnímání, a tak svoji mapu permanentně rozvíjejí. A vezmeme-li v úvahu slova mnoha klasiků, že „život je cesta“, jistě nás napadne, který z oněch dvou přístupů je produktivnější…
Každý z nás je v přístupu ke změně jedinečným subjektem. Opakujeme rodinné modely, které jsme jako děti zažívaly a které používali naši blízcí, používáme strategie, které se nám v průběhu života „vyplácely“. Bez osobní zkušenosti však nikdy nemáme šanci svůj postoj ke změnám změnit! Znamená to, že pokud se do neznámých situací prostě nepustíme s úmyslem „zvládnu to“, budeme roky v zajetí svých původních scénářů, tj. tím, kdo opakuje stále stejné chování, bez ohledu na to, jak se podmínky kolem nás mění!
Ideálním stavem je, když se nám podaří získat ucelenou zkušenost a zažít ucelený cyklus změny, což může mít na naše další fungování blahodárný vliv. Můžeme použít například schéma: předložení změny – analýza – překonání blokujících postojů - volba strategie – realizace – vyhodnocení. Ne vždy jsou objektivní podmínky nakloněny tomu, abychom každé fázi věnovali dostatek času. Vždyť požadavky se na nás řítí střemhlav, ze všech stran a v množství, které „jeden sotva unese“. A protože jsme se rozhodli nejen žít v tomto čase a prostoru, a navíc v něm být úspěšní, bez efektivní realizace změn se prostě neobejdeme. Vězme, že pro zachování pocitu spokojenosti a vědomí, že máme věci pod kontrolou, můžeme udělat nejvíce my sami.
A jak na to jít? Například tím, že si občas připomenete následující doporučení:
netrapte se tím, že nejste „změnař“, který po všem novém skočí okamžitě s radostí a odhodlaností, bez sebemenší známky obav a strachu z rizika (koneckonců, že by tento přístup byl normální je jedním z nově vytvořených mýtů, který se poměrně rychle ujal)
zároveň si však uvědomte, že zvyšovat svoji schopnost adaptovat se na změny je pravděpodobně jediná možná strategie psychosociálního i pracovního přežití
uvědomte si a akceptujte, že každý z nás má svůj specifický přístup k novým vnějším požadavkům. Respektujte svoji individuální cestu, ale pracujte na jejím rozvoji!
- je-li před vás předložen požadavek na změnu (nový postup, jiná procedura, produktová změna), ptejte se, k čemu to je a jaký přínos bude změna mít. Jedině tak pochopíte souvislosti a budete motivovaní. Nedostanete-li odpověď zvenčí, pokuste se najít smysl sami (podpoříte tak svoji spokojenost, motivaci, eliminujete zbytečně vnitřní i vnější konflikty)
změna znamená fyziologickou stresovou reakci. Ta má za následek uvolňování obrovského množství energie. A záleží jen na vás, kterým směrem tuto energii zaměříte. Můžeme sami sebe ochromit, paralyzovat naši akceschopnost tím, že energii obrátíme dovnitř. Obavy, negace také udržují energii uvnitř a působí sebedestruktivně psychicky i fyzicky. „Nekontrolované (tj. nezacílené) probublávání“ naší energie ve vztazích působí často destruktivně na vztahy (v podobě různých ironií, jedovatostí, odmítání spolupráce, otevřeného konfliktu apod.). Zaměření energie na požadavek, cíl a jeho zvládnutí bývá tou nejzdravější formou, která přináší úspěch nám i našim vztahům
při předložení nových požadavků se v nich nejprve sami zorientujte, uvědomte si své postoje (a především ty blokující!), rozšiřte své vnímání na celý problém ve vzájemných souvislostech
uvědomte si, že nemůžeme jen čekat na vnější požadavky. „Duch doby“ žádá proaktivitu, a tak přemýšlejte, které změny můžete iniciovat vy sami
nezapomínejte, že „změna pro změnu“ (s cílem zviditelnit se a ukázat za každou cenu), vyvolá pravděpodobně silnou nevoli a odmítnutí těch, kterých se bude týkat. A to, že jediným cílem byla vlastní „vizualizace“ se většinou nakonec stejně provalí
každou zvládnutou změnu vědomě zařaďte do svých úspěchů (bude živnou půdou pro další úspěšné kroky…)
a pokud to pro tentokrát nevyšlo na 100%, nic nevadí, protože „zítra zase vyjde slunce…“