Outdoorové sporty
Tyto sporty jsou často nejatraktivnější částí programu. Patří mezi ně skalní lezení a slaňování, speleologie, rafting nebo orientační běh.
Tyto aktivity Vám nabídnou možnost poměřit se s sebou samým, poskytnou příležitost objevit své psychické i fyzické hranice a pokusit se je posunout. Účastníci budou v situaci, kde se musí jeden na druhého spolehnout.
Outdoorové sporty mají také silný přesah do „normálního“ života. Pokud Vás totiž někdo jistil při lezení („měl váš život ve svých rukách“), tak se to jistě projeví i v hlubší důvěře třeba právě při řešení pracovních úkolů. A naopak tyto situace mohou být zesíleným indikátorem problémových vztahů – pokud někomu nevěříte, tak se od něj jistit nenecháte.
Mnohé outdoorové sporty se mohou jevit jako nebezpečné a už například samotné slovo horolezectví vyvolává v účastnících obavy. Skutečně jde o aktivity se zvýšeným potenciálním rizikem, ale při dodržování pravidel bezpečnosti se lze těmto rizikům úspěšně vyhnout. Je nutné velmi pečlivě rozlišovat mezi rizikem vnímaným a rizikem skutečným. Zatímco riziko skutečné by se mělo rovnat takřka nule, riziko vnímané je právě tím kořením, které činí z lezení, slaňování či raftingu tak přitažlivou záležitost.
Orientační běh možná není tou pravou "adrenalinovou" záležitostí, ale nabízí velmi výraznou paralelu s běžným pracovním i osobním životem: „chcete-li být úspěšní, musíte stále vědět, kde právě jste, kam chcete dojít a rozhodnoute se, jakou cestou se tam dostanete“.
 |  |  |  |